Rozhovor s naším výrobním koordinátorem, Janem Seidlerem

Jak jste se dostal k práci v TDV?

Na současné pozici jsem třetím měsícem, předtím jsem byl svářeč, což je pozice, na kterou jsem nastoupil zhruba před šesti nebo sedmi lety. Ještě před prací v TDV jsem dělal jsem v sesterské firmě TATRA Trucks, kde jsem původně dělal na nápravách. Po půl roce mi napsali, ať nastoupím do TDV, tak jsem „přelezl plot“ a jsem tu.

Jak jste se dostal ke sváření?

Jsem vyučený opravář, automechanik. Tady jsem byl nejdříve jako montážník, ani jsem nevěděl, že budu nastupovat jako svářeč. Chtěl jsem tu pouze pracovat a nezáleželo mi na pozici. Úplně jsem nevěděl, do čeho jdu, TDV jsem neznal, pouze obecně Tatru. Práce s kovem mě ale opravdu vždy dost bavila. Mám totiž rád, když za mnou jde něco vidět. Svařuju i doma, mám svoji dílnu, malý pneuservis, do toho dělám lidem malé zámečnické práce.

V čem je práce tady unikátní?

Hodně je to o lidech, jsou tady lepší kolegové než v jiných firmách. Je tu dobrý kolektiv a je i mladší, průměr bych tipnul do 30 let.

Jak vypadá vaše současná pracovní pozice?

Teď jsem nově výrobním koordinátorem. Nyní mám pod sebou kluky, zadávám jim práci. Teď už nesvařuju, řídím, co jsem předtím sám dělal.

Jak vypadá váš typický pracovní den?

Přijdu do práce, podívám se na emaily. Mistr výroby mi napíše, co je potřeba zajistit, následně obejdu kluky, jestli je potřeba něco zajistit. Když jim něco chybí, tak se snažím vyhovět.

Jste fanoušek vojenství, těžké techniky?

Vojenské techniky úplně ne, zelené v práci vidím tolik, že už se to člověku skoro přejí. Velkou techniku jsem ale měl vždycky rád. Už při studiu jsem jezdil třeba na bagru, k velké technice jsem měl blízko.

Měl jste možnost se tady projet nějakým speciálním vozidlem?

Ano, na polygonu jsem měl možnost se posadit například do vozidla TITUS, to byl rozhodně zajímavý zážitek.